Je pondělí 6.7.2009

. . .dnes jsme se s přáteli dohodli, že vyjedeme někam na výlet. Odjezd byl určen na pátek. Do středy jsme s Werou seděli u internetu a celé noci se tam snažili „něco“ najít, mám na mysli nějaké příhodné místo, kde by jsme mohli nadcházejících pár dní nocovat pod stanem. Abychom se nemuseli ocitnout někde kde by o to nikdo nestál. Já jsem navrhnul výlet do PL, kde je kousek od vesnice Újazd ruina hradu Krzysztopor, jehož půdorys má tvaru pentagramu. Pro milovníky bubáků a duchů jistě lákavé místo…jenže, když si člověk vezme v úvahu, jaká asi bude cena za cestu, jaké asi bude počasí, jazyková bariéra (musím podotknout , že s Vojtkem pojede Justýna, v tom máme jistou výhodu, protože Justýna v Polsku žije) . . .no na tomhle nápadu jsme našli spoustu nevyhovujících věcí a tak jsme se shodli , že PL je hloupost. Jelikož jsme na tom nebyli s financemi nejlépe, museli jsme z plánů vypustit historická místa, které by stálo za to navštívit, např. Petrovy kameny, hrad Sovinec, výše zmiňovaný Krzysztopor apod. . . . Vzpomněl jsem si na Hukvaldy. Malá obec leží několik kilometrů od Frýdku-Místku a ten od Karviné není zase tak daleko, jako vše ostatní a protože Moravsko-slezský kraj nenabízí moc míst,kde by se dalo uchýlit, jelo se na Hukvaldy!

Je středa 8.7.09

. . . a my máme za dva dny odjíždět.

• naše věci:
• 2 spacáky + jedna deka
• 1 narvanej batoh
• 1 krosnu (narvanou)
• 1 stan pro 5 osob . . .

„ moje lehce "improvizovaná pláštěnka“ . . . kterou jsem udělal z jedné pogumované plachty,takový home-made ,ale nakonec sklidila největší úspěch!!!" ale to jen pro srandu.

Je pátek 10.7.09

. . . a my vyrážíme na vlakové nádraží, máme tam být v 16:00. . . takže za pár dnů...No jinak cestě Zdar!!!!....a doufám , že se nám nic nevy...

Je pondělí 12.7.09

. . . pět hodin odpoledne a my už jsme asi hodinu v Karviné.Dorazili jsme na nádraží něco před půl čtvrtou a v drážní hospůdce s příhodným názvem "Mašinka" jsme si s Werou nechali přinést dvě piva. Wojtas s Justýnou by měli dorazit co nejdřív, páč se ještě nevědělo, jakým vlakem vlastně pojedeme. Po několika minutách vyhlížení je Wera nakonec zpozorovala a tak jsme s klidem dopili a šli je počkat do vestibulu. Tam jsme se definitivně domluvili, kam vlastně pojedeme.Jelikož nikdo neměl žádných námitek, ani jiný nápad než-li Hukvaldy bylo vlastně už dávno rozhodnuto . . . koupili jsme tedy lístky do Frýdku-Místku a šli si sednout na perón. Vlak měl přijet asi za půl hodiny, takže že jsme měli opravdu spoustu času.Zanedlouho přijel.My do něj nastoupili a pokračovali v zábavě.Naštěstí pro nás byl vlak spíše prázdnější a tak jsme si alespoň neudělali ostudu, ale k tomu už není moc co psát, takže to tady předvedu opravdu jen malou fotodokumentací... (na fotkách nejsem, protože fotím.) Vlakem jsme pokračovali do Frýdku-Místku. Ještě by stálo za zmínku, že cena jízdenky pro čtyři osoby bez jakýchkoli úlev byla 150 Kč (což bylo opravdu výborné). Cesta trvala zhruba 40 minut , snad jednu hodinu, už nevím. Seděli jsme a probírali kraviny. Jelikož cesta utíkala rychle, byli jsme co nevidět na místě. Ve Frýdku-Místku jsme museli jít na jediný a poslední přestup. Vystoupili jsme tedy a šli na hlavní autobusové nádraží , které je hned naproti, takže člověk nemusí nic hledat. Autobus, který nás měl odvést až na místo určení jel za necelou hodinu. I když to tak nevypadá byla to dobrá zpráva a to proto, že byl alespoň čas na to, dokoupit poslední nutný věci na které jsme doma zapomněli - takže zase úpe pohoda ( no prostě není nad to , něco si pořádně naplánovat) . Vojta s Werou šli nakoupit a já s Justýnou jsme čekali a snažili se zjistit odkud ten autobus vlastně vůbec jede. Komické na tom všem bylo to, že tak jako my , tak i ostatní nebyli místní, takže nikdo nevěděl kde stojí náš autobus. Všechno dobře dopadlo a my se po několika málo minutách dověděli vše potřebné. Mezitím se vrátili i ti dva zbylí členové, a my nastoupili do autobusu směr HUKVALDY!!!Cesta autobusem byla krátká (aspoň mě to tak připadlo) jeli jsme pěknou krajinou plnou kopců a malých obydlí, které buď sloužili jako příbytky nebo jen jako chaty pro volné chvíle. Jelikož jsme se ale okolí moc nevěnovali , spíše sami sobě, tak moc fotek nemám, jen něco málo. Nicméně opět malá série fotografií z cesty autobusem . . .není mi shůry dáno, pamatovat si vše co jsme si po celou tu dobu sdělovali . . . Nevím jak ostatní, ale mě se cesta busem líbila víc než vlakem, každopádně netrvalo dlouho a byli jsme na místě. Pozoruhodné bylo vystoupit na náměstí, kde měli ještě staré "klasické" zastávky ( myslím tu věcičku na které je vidět vytištěný jízdní řád, ne tu budku :-D ). S malými obtížemi jsme se tedy vysoukali ze spárů autobusu a dali se na cestu do kopečka s mírným stoupáním, podél městských budov, nejspíše novorenesančních ( nejsem historik, tak na to berte ohled). Okoukli jsme zpáteční autobus, a poptali se místních na nejlepší místo k rozbití stanu.

Wera pokračuje v psaní článku...

Domorodci nás posílali někam k letnímu koupališti, no a když jsme dorazili na místo, bylo rozhodnuto - malý útulný kopeček, ale co hlavně, byl asi 15 metrů od hezký hospůdky, takže o "palivo" bylo postaráno. K první noci bych se vyjadřovala jen velmi nerada. Absolvovala jsem bobříka odvahy, za kterýho jsem ale bohužel pro svůj "nebojácný" záchvat medaili nedostala. Inu každý si tu svou první noc strávil po svým, no a ráno? To jsme začínali zase nanovo.Klobásky na grilu, točený pivečko k tomu, úklid stanu. Vojta s Justýnou měli celkem uklizeno, zato já a Michal jsme měli trochu nepořádek,(jestli si dokážete představit výbuch nějaký bomby, tak si ji zkuste představit na ploše 2x2 metry)- do oběda bylo co dělat.Odpoledne jsme se rozhodli jít na hrad (kdybych předem znala cestu, radši se podívám jenom na fotky, který by hrdinové ze společnýho stanu po výletu přinesli). Teď upřímně, myslím, že to stálo za to. Hrad byl opravdu moc hezký, tak jsme ho celý "prošmejdili", udělali asi 500 (skoro totožných) fotek. Koukli na rytířské zápasy o slečnu z davu stojícího opodál a pak hladoví hurá na oběd. Řeknu Vám, jídlo nic moc, ale lepší než nic.Mezitím, co jsme se kochali přírodou a hradem, jsme měli stan bez jakýchkoli zámků nebo podobnýho zabezpečení, ale byly vyslyšeny naše prosby a zůstal jak náš provizorní byteček, tak i celý jeho obsah, takže jsme s úsměvem usoudili, že tamní obyvatelé jsou féroví a bezelstní ....pokud to tedy jen nebylo kvůli strachu z odhalení. Tento den, jsme zakončili jak jinak, než večerní oslavou dalšího dne, který jsme bez jakékoli újmy přežili jako správní zálesáci. Myslím, že opilecká noc je bezpředmětná, takže už je zase ráno, tentokrát nedělní a zároveň poslední.Nikomu se domů moc nechtělo (teda aspoň co člověk vyčte po ránu z pohledu toho druhého), tak jsme posnídali, neochotně sbalili věci (přitom narychlo dopíjeli lihoviny, které jsme nestačili vypít během víkendu) a šinuli si to na autobus, který nás dovezl na vlakové nádraží a od něj už nás čekal jen nějaký ten přestup a pak už Karviná :-( .Tam už jsme jenom zašli společně na večeři a druhý den už nás bohužel čekalo studený probuzení v podobě nástupu do práce a konec víkendového Ráje....Konec